Podzemní soubor, jehož nejstarší kořeny sahají až do roku 1982. Podivná kapela, kolem níž vzniklo celé společenství RAT a kterou za mnoho let její existence prošlo už kolem čtyřiceti členů. Srovnatelný počet známých i neznámých hostů a hudebníků s ní spolupracoval na různých projektech. Původně tří až pětičlenná undergroundo-punková úderka se během let rozrostla na dnes jedenácti až čtrnáctičlenný podzemní orchestr.
Hudebně BBP navazují na 70. léta čs. undergroundu jako jsou PPU, DG 307, U.H. či Extempore a MCH Band, ale v tvorbě souboru je stále patrný původní vliv punku. V uších a srdcích BBP zní The Residents, Tom Waits, Frank Zappa, Cpt. Beefheart, Nick Cave, Primus či Dead Kennedys.
Kapelu BBP založili počátkem osmdesátých let zpěvák Otto Kunnert a kytarista Hux M. Jiřičný. BBP zprvu vystupovali jen na bytových koncertech a zajímavostí bylo, že tato undergroundo-punková kapela hrála několik let zcela bez bicích. V první základní sestavě se záhy objevuje i extravagantnní pianista Dr. Emil Holub (No:4) a flétnistka Kate, která je po krátkém čase vystřídána příčnou Lucií Mat. Od počátků historie tohoto podivného hudebního tělesa patří mezi jeho základní nástroje příčná flétna, což je u kapely tohoto zaměření věcí značně netypickou. Tuto prapůvodní základní sestavu BBP pak ještě doplňuje Z. A. Hrtan a po čase i houslista a kytarista Jára Jarun Japavič (No:6) a bubeník Pete Best Vosa. Flétnistky se u BBP střídaly poměrně často, ale hlavně – všechny flétnistky byly krásné a téměř všechny příčné. Tedy alespoň něco bylo a je na této kapele na oko a pro oko stále hezké. Z historie BBP a jejich zásadních členů nutno, mimo celou současnou a už dlouhotrvající sestavu (uvedenou níže), jmenovat kromě již zmíněných: kytaristy Sigiho Müllera, Big Johna a Mirečka, flétnistky Marlen de K., MagDu, Claru Wolf, australskou flétnistku Susan, hobojistku Oli ver Hardyovou, tubistu Thomase, djembistu Egona L. CH. a klávesistku Lady Boston (No:11), z nichž mnozí s kapelou stále příležitostně vystupují.
Bohaté nástrojové obsazení vytváří pro vskutku temnou rockovou kapelu i v dnešní době dosti atypický zvuk. Podivný orchestr využívá ve skladbách takových nástrojů jako jsou xylofony, gong, kaprová pila, hřeby, dřeva, kovové trubky, těremin a vedle toho zvuk příčné flétny, violy, kláves, klarinetu, saxofonu, kytar, djembe, basy a bicích. Označení podzemní orchestr je snad vskutku dostatečně výstižné.
No:1 Otto Kunnert – zpěv, řev, basa a cokoli
No:2 Hux M. Jiřičný – el. kytara
No:7 Pete Best Vosa – bicí
No:9 Benny Good Man – klarinet, tenor sax
No:12 Viola Z – viola
No:13 Kate – příčná flétna
No:14 Havran Pájka – basa
No:15 Baru Baru – klávesy
No:16 Mr. Mat
Krásný Nový Joe – trubka
občasně hrají:
No:5 Z. A. Hrtan – basa, xylofon, těremin, kytara, zpěv
No:11 Lady Boston
Big John – el. kytara
Thomas Hrad – tuba
No: 1
No: 2
No: 7
No: 9
No: 12
No: 13
No: 14
No: 15
No: 16
Otto Kunnert – zpěv, řev, basa a cokoli
Hux M. Jiřičný – el. kytara
Pete Best Vosa – bicí
Benny Good Man – klarinet, tenor sax
Viola Z – viola
Kate – příčná flétna
Havran Pájka – basa
Baru Baru – klávesy
Mr. Mat
Krásný Nový Joe – trubka
občasně hrají:
No: 5
No: 11
No:5 Z. A. Hrtan – basa, xylofon, těremin, kytara, zpěv
No:11 Lady Boston
Big John – el. kytara
Thomas Hrad – tuba
Kapela BBP se zrodila na hrobě skupiny The Plastic People of the Universe a to v době, kdy PPU v 80. letech přestali na dlouhou dobu existovat.
Úplné dřevní počátky BBP sahají až do roku 1982, kdy zakládající členové Kunnert St. Lebka a Hux M. Jiřičný, silně ovlivněni punkovou vlnou v Čechách zakládají kapelu ULTRAPUNK, s níž hrají krátké skladby svižnějšího tempa, ale občas i více než hodinové komposice, v nichž experimentují se všemi možnými i nemožnými zvuky a postupy. Tento soubor tvoří stále jen dva lidé.
Po zjištění existence kapely téhož jména mění Ultrapunk asi po dvou letech název na Bobylis Punk. Kapela je stále ještě silně ovlivněna punkem, ale začíná čím dál více směřovat ke zcela jiným vodám, vyvěrajícím z toho nejhlubšího podzemí. Okouzlení disharmonickými a zárověň úžasně melodickými komposicemi P.P.U. začíná být na tvorbě souboru, který po čase vystupuje už jen pod zkratkou BBP, znát stále více. I vlivy skupin DG 307, Umělá Hmota apod. jsou na tváři BBP jasně patrné, ale Plastici kapelu ovlivňují zcela evidentně nejvíce.
Do BBP přicházejí další členové a dokreslují celkový zvuk kapely. Akustické nástroje se mění za elektrické (mizí i úžasná dvoustrunná basová kytara španělského typu) a ve skladbách se mimo výrazné basové linky a kytarového rytmu objevují nástroje jako klavír, housle, různé roury, xylofon, kaprova pila, zobcová i příčná flétna a dokonce občas i někdo s hudebním sluchem, který tyto instrumenty ovládá. Teprve v tomto období kapela BBP začíná vystupovat také veřejně.
Všechny texty pro skupinu tvoří duchovní guru BBP, básník Black Otto. Souborné vydání textů z raného období kapely je možné nalézt v knize Black Otto – Plil jsem poezii kanálu (nakladatelství RAT), přičemž některé z nich můžete dodnes slyšet i na koncertech. Záhy by měla u téhož nakladatelství vyjít i současná tvorba souboru a to sice v knize Black Otto & BBP – Vnitřnosti tmy (RAT 2001).
Zajímavostí BBP bezesporu je, že kapela dlouhá léta hrála bez doprovodu klasických bicích nástrojů, což už od roku 1992 není pravdou. Avšak z hlediska jejího raného punkového období je to přinejmenším jistou kuriositou.
Do dnešního dne prošlo kapelou BBP téměř třicet lidí. Snad nejfrekventovanějším nástrojem byly v tomto tělese cirkulující hráčky a posléze i jeden hráč na flétnu, za níž se vystřídalo (až na onu výjimku) 8 slečen a po dvouleté příčné pauze přichází na řadu devátá… Kdo ví, možná osudová. Změny u dalších nástrojů nejsou výrazné a podstatné.
Máme-li popsat hudební tvář souboru BBP dnes, dala by se zařadit kamsi mezi P.P.U. a Už jsme doma. Zvuk podzemního souboru BBP je ale natolik osobitý, že snad jen v některých náznacích a celkové náladě lze rozpoznat cosi z jejich oblíbených hudebních sdružení. To znamená, že i něco z toho punku v kapele zůstalo, i když jen kdesi v dáli. Zato všude, kde BBP jsou, je i temná nálada a ve vzduchu tajemný dech smrti, kterou si v sobě nese každý z nás.